Spencer Adamsonová
Už od narození jsem žila ve městě, bydlela v luxusu, chodila do jedné z nejlepších a nejdražších škol. Celkem už mě štvalo jak se mnou lidi zacházejí. "Spencer, ty jsi tak hodná holka," nebo "Spencer, ty máš tak dobré známky," I spolužáci si ze mě dělali srandu, jednou mi trochu ruplo v bedně a začalo to se mnou jít z kopce. Začala jsem kouřit, mluvit sprostě, chodit za školu, prostě, jak to dělají "opravdový rebelové". Bohužel mě vyhodili ze školy, kvůli špatné docházce. Když se to naši dozvěděli rozhodli se, že je na čase s tím něco udělat. A tak mě poslali za tetou a strýcem někam na venkov. "Budou tam i koně, ty máš přece ráda!" říkávala mamka. "Mami, to jsem říkala, když mi byli čtyři!" osoptila jsem se na ni, ale nic už jsem s tím nezmohla. Za týden jsem už měla sbalené kufry a s časopisem a letenkou v ruce, jsem čekala, než dojde na můj let.
X
XX
XXX
XXXX
X
XX
XXX
XXXX
