Článek Přihláška
Komentáře k článku: Přihláška
tea: Tea Tomlinson
Napíšu si příběh později
3. řádek vpravo nebo 4. řádek vlevo
terver8@seznam.cz
starorůžová
nya: Nya Talerico
napíšu později 
4. řádek - http://vjk-petrklic.pise.cz/img/303697.jpg
tita96@seznam.cz
ember: 1.Ember Whiskonsin
2.Už od malička jsem byla zaláskovaná do koní.Žila jsem však v pěstounské rodině.Všichni mě tam měli rádi ale já byla stákenespokojená.Neměla jsem co bych v životě potřebovala nejvíc.Koně.Nejbližší klub byl až v hlavnín městě které bylo 100 km daleko.Den ode dne jsem víc a víc toužila po tom vyhoupnout se do sedla a ujet pryč.Co nejdál to jen jde.Procházela jsemse den ode dne hlouběji do lesa.Jednou jsem narazila na otisky nohou.Moc dobře jsem věděla že dál chodit nemán ale touha zabořit svou tvář do koňského teplého krku.Sledovala jsem stopu až jsem došla na louku.Rozprostírala se v mléčném oparu a vypadala skutečně božsky.Už byla tma a já uslyšela šelest.Mezi stromy se vynořila tmavá silueta a já spadla na zem.Na boku jsem ucítila jemné zalechtání a teplý dech.Ten dech jsem znala.Zažila jsem ho na pouti když se ostatní děti nedostali k poníkovi protože jsem u něj byla já.Opatrně jsem se zvedla a podívala před sebe.Zadívala jsem se do očí toho krásného zvířete.Opatrně jsem k němu natáhla ruku a pohladila ho po čele.Stoupla jsem si a vyskočila koni na hřbet.Donesl mě na místo které bylo opravdu kouzelné.Byla tam tůňka a kolem ní spoustu koní.Pak jsem se probudila na terase domu.Od té doby ten záhadný kůň čekával každou noc u lesa.Stali se znás nejlepší kamarádi.Pak však přišla zdrcující zpráva Měli jsme se stěhovat.Byl to pěkný zapadákov.Dlouho jsem chodila po lese.Znovu jsem narazila na záhadného koně.Tentokráte mě dovedl ke zdobené bráně kde bylo napsáno JK Petrklíč.Vyhledala jsem si stránku na internetu.Pak jsem čekala na email se souhlas s přijetím.
3.Třetí řádek v levo
4.sunshinestables@seznam.cz
5.Zalená
veronika1: 1) Veronika Förteshör [Fertešer]
2) Na koni jsem začala jezdit v 8-mi letech. Ze začátku jsem jezdila na ponících a postupně i na velkých koních. Když mi bylo 13, museli jsme se s rodiči odstěhovat do Německa, protože tam táta jel za prací. Jelikož moc neumím Německy, tak jsem se tam ke koním dostala jenom párkrát. O rok později (to už mi bylo skoro 15) jsme se přistěhovali zpět do Česka. Znovu jsem chtěla začít jezdit, ale zjistila jsem, že v klubu do kterého jsem chodila už zbyli jen 4 koně a úplně se zrušil. Zůstalo to tam jenom rodinné a už jsem ty koně nikdy neviděla. Teď je mi už skoro 16 let a řekla jsem si, že bych se mohla zkusit přihlásit sem do VJK Petrklíč.
3) 5. řádek vlevo
4) eliska.poloprutska@seznam.cz